Please reload

Autoimunitní protokol (AIP) pod lupou – II. díl

16/07/2016

Obiloviny, luštěniny, ořechy a lilkovité

 

 

 

prvním díle článku jsem stručně popsala, jak dnešní doba plná stresu a nezdravých potravin může vést až k oslabené imunitě. Zaměřila jsem se na makro živiny (tuky, bílkoviny a vlákninu), které v dnešní době často ve stravě chybí. Dnes bych se ráda podrobněji věnovala našemu trávicímu systému, jeho roli jako strážce imunity a tomu, co se stane, když dojde k tzv. zvýšené propustnosti střeva. Stručně vysvětlím, proč je pro citlivé jedince důležité vyhýbat se obilovinám a pseudo-obilovinám, luštěninám, oříškům a semínkům, či lilkovitým. (A ve třetím díle najdete informace o tom, jak se autoimunitní protokol staví k mléčným výrobkům.)

 

Informace čerpám z knihy The Paleo Approach [1], která zatím nevyšla česky. Velmi podobné principy jsou ale popsány v českém překladu knihy od Amy Myers s názvem Autoimunitní řešení.

 

 

Imunita vzniká ve střevě

 

Již několikrát jsem se stručně zmínila o důležitosti správně fungujícího střeva a jeho vlivu na imunitu. Pro úplnost zde ale informace zopakuju a doplním o nové.

 

Správně fungující imunita začíná a končí ve zdravém střevě. Střevo je nejdůležitější bariérou mezi okolním světem a naším organismem. Pokud je střevo narušeno, velmi brzy můžeme počítat s narušenou imunitou a menšími či většími problémy.

 

Stěna střeva je tvořena jednobuněčnou vrstvou epitelových buněk, které kontrolují, jaké látky se mají dostat ze střeva do krevního oběhu (jako například aminokyseliny, mastné kyseliny, monosacharidy, vitamíny a minerály), a jaké mají ve střevu zůstat a posléze být vyloučeny (toxiny a všechno to, co tělo nedokázalo dostatečně strávit natolik, aby to prošlo touto přísnou bariérou). Aby se látky přes tuto bariéru dostaly, musí být co nejmenší (tudíž zcela natrávené v žaludku, a poté v tenkém střevě). Jakmile se látky ocitnou na druhé straně, čekají tam na ně imunitní buňky, které plní funkci dodatečné ochrany a případné vetřelce zneškodní.

 

Tato epitelová vrstva ale může být narušená (o hlavních vinících níže). Jednak může dojít k narušení enterocytů (které tělo nestíhá dostatečně rychle obnovit), jednak mohou být narušeny buněčné spoje mezi buňkami (můžete si to představit tak, že místo aby buňky byly na sobě těsně „přilepené“ a strážily přechod skrz stěnu střeva, trošku nám zlajdačily, rozestoupily se a tím pádem umožnily nežádoucím látkám prostoupit.). Jakmile přes střevní stěnu začne pronikat víc nepřátelských látek, přestanou imunitní buňky stíhat svou strážnou funkci a nežádoucí látky se dostávají dál do krve. V těle se začne rozmáhat zánět a postupem času může být imunitní systém tak přetížený a zmatený, že už nedokáže nepřítele rozpoznat a začne napadat i své vlastní buňky. V tuto chvíli vzniká autoimunitní reakce a autoimunitní onemocnění.

 

A co všechno tedy může stěnu střeva narušit? Může to být citlivost na určité bílkoviny (např. lepek v obilovinách či kasein v mléčných výrobcích), ale i další faktory, jako např. užívání antibiotik, strava bohatá na škroby a/nebo cukry, vystavení chemikáliím a toxinům. [2] Důležitou roli zde hraje i například nedostatek spánku či stres.

 

 

Podívejme se na kategorie potravin, které, pokud máte narušené zažívání či podezření na autoimunitní poruchu, je vhodné ze stravy na nějaký čas vyloučit.

 

 

OBILOVINY

 

Když řekneme obiloviny, napadne nás především pšenice, žitoječmen či oves. Patří sem ale například i rýže, kukuřice, proso či čirok. O obilovinách se hovoří nejčastěji kvůli lepku Jak ale uvidíme, všechny obiloviny obsahují látky, které jsou lepku podobné.

 

Lepek je látka, která ze všech ostatních „škodlivých“ látek působí škody asi nejčastěji. Je to bílkovina z kategorie tzv. prolaminů, a prolaminy jsou podkategorií lektinů. O lektinech je důležité říci, že je najdeme ve všech rostlinách, a ne všechny jsou škodlivé. Některé ale ano (nejškodlivější jsou prolaminy a aglutininy), a proto je potřeba si na ně v některých potravinách dávat pozor. Lepek velmi silně působí na výstelku střeva a narušuje ji. Úkolem prolaminů je totiž zajistit uchování pro rostlinu důležitých látek, aby se mohla rozmnožovat a růst. Další jejich důležitou funkcí je chránit semínko před škůdci. Náš trávicí systém nedokáže prolaminy plně rozložit (jelikož jejich struktura není kompatibilní se strukturou našich trávicích enzymů a jelikož jsou přítomné tzv. inhibitory, které natrávení brání). Jakmile je tímto způsobem trávení narušeno, tělo má problém i se vstřebáváním ostatních látek, které jsou pro ně naopak prospěšné.

 

Navíc tu vzniká ještě problém s dysbiózou střev. Prolaminy totiž „krmí“ nepřátelské bakterie ve střevě, ty se pak mohou přemnožit a působit různé zažívací potíže.

 

Je prokázáno, že s citlivostí na lepek přímo souvisí onemocnění jako celiakie, roztroušená skleróza, či onemocnění kůže Duhringova herpetiformní dermatitida či bulózní pemfigoid. Existuje ale opodstatněné podezření, že lepek stojí za vznikem desítky dalších onemocnění.

 

 

Potíže s testováním citlivosti na lepek

 

Testy na potravinové intolerance sice existují (jsou založeny na přítomnosti protilátek IgG, případně IgA či IgM, v krvi), ovšem problém je, že lepek aktivuje v těle i další nepříznivé mechanismy, které se otestovat zatím nedají. Existuje tzv. neceliakální citlivost na lepek, kdy pacient sice nemá příslušné protilátky v krvi, ovšem na lepek prokazatelně reaguje. Jediný spolehlivý způsob testování je tzv. eliminační dieta, kdy se problematické potraviny obsahující danou látku na měsíc až šest týdnů ze stravy úplně vysadí a poté se znovu zařadí a pozoruje se pacientova reakce.

 

 

Může se také stát, že při testování dojde k tzv. křížové reakci, kdy ve chvíli, kdy si tělo vytvoří protilátky proti např. lepku, tyto protilátky „zacílí“ i na ostatní, podobně vypadající látky, které si s lepkem „spletou“. A můžeme tedy dojít k reakci i např. na mléko, kávu, čokoládu či vejce, a pak bohužel nestačí vyřadit ze stravy pouze lepek. Úplný seznam látek s křížovou reaktivitou lepku najdete v článku Sarah Ballantyne zde.

 

Pokud máte podezření, že byste na lepek mohli být citliví, či pokud trpíte autoimunitním onemocněním, zkuste lepek ze stravy na delší dobu vysadit a uvidíte, zda se vám uleví. Pokud se vám neuleví, může to být tím, že reagujete i na další typy potravin.

 

 

Lepek není jediným viníkem

 

Jak prolaminy mohou neblaze působit na střevo jste si již přečetli, takže pro úplnost doplním ještě toto:

 

Prolaminy v pšenici se nazývají gliadin a glutenin (složky lepku), v ječmeni hordein, v žitě sekalin, v kukuřici zein, v čiroku kafirin, v rýži orzenin a v ovsu avenin.

 

A tím se dostáváme k další kategorii potravin, kterou AIP vylučuje ze stravy – k pseudo-obilovinám. Pokud vás obiloviny zajímají více, můžete si přečíst, jaké jsou největší mýty o obilovinách a proč informace o nich nejsou pravdivé.

 

 

PSEUDO-OBILOVINY, LUŠTĚNINY, OŘECHY, LILKOVITÉ

 

Potraviny v této skupině je problematická opět proto, že obsahují velké množství tzv. anti-živin, tedy látek, které narušují správné trávení ve střevě.

 

Pseudo-obiloviny jsou škrobnatá semena širokolistých rostlin, např. amarant, pohanka, chia nebo quinoa. Přesto, že jsou zdravější než obiloviny (neobsahují lepek a látky jemu podobné a ve srovnání s obilovinami mají i vyšší podíl bílkovin, vitamínů a minerálů, zdaleka však ne tolik, jako maso či ovoce a zelenina) citlivějším jedincům můžou i ony působit potíže.

 

Luštěniny jsou rostliny, u kterých konzumujeme pouze jejich boby. Patří sem například fazole, hrášek, cizrna, čočka, sója, a překvapivě také burák.

 

Také ořechy jsou považovány za zdravou alternativu k obilovinám (a také jí často jsou), ovšem i ořechy a semínka mohou citlivým jedincům působit problémy. Patří sem například mandle, vlašské ořechy, lískové ořechy, para ořechy, makadamové ořechy. Do této skupiny rovnou zařadím i veškerá semínka, včetně lněného a konopného. Patří sem i psyllium, což je obal semene jitrocelu vejčitého.

 

Lilkovité je čeleď rostlin, do níž patří například brambory, rajčata, paprika, lilek a goji, ale také tabák či rulík zlomocný. Tyto potraviny byly dokonce ještě na konci 19. století považovaný za jedovaté okrasné rostliny.

 

Proč jsou tedy tyto potraviny na seznamu podezřelých „potížistů“? Jak jsem již zmínila, obsahují tzv. anti-živiny. Sem řadíme především výše zmíněné prolaminy, dále lektiny, fytáty, saponiny či inhibitory proteázy. Všechny tyto látky příroda rostlinám nadělila proto, aby se zvýšila jejich šance na přežití a mohly se dále rozmnožovat. Fungují  jako zásobárna důležitých látek, umožňující rostlině vyrůst, a jako ochrana před různými mikroorganismy, plísněmi, škůdci či hmyzem. Tyto látky ve střevě odolávají natrávení (a někomu tedy mohou působit zažívací potíže) a navíc způsobují, že ani vše dobré, co se spolu s nimi do střeva dostane, není natráveno. Jelikož tělo vlastně o živiny obírají, říká se jim anti-živiny.

 

Tyto potraviny jsou problematické i z hlediska jejich přípravy. V minulosti se totiž velmi pečlivě namáčely a fermentovaly, což způsobilo aktivaci enzymů v semenech, a naopak deaktivaci jejich ochranných látek, takže semena začala klíčit a potravina stala pro člověka mnohem lépe stravitelnou. V dnešní době se ovšem tento veledůležitý proces velmi často vynechává.

 

Více si o těchto látkách můžete přečíst v článku 9 mýtů o obilovinách nebo v mém receptu na bramboráčky. Další informace najdete  také v článku Paleo Leap.

 

 

 Žádný učený z nebe nespadl

 

Jak vidíte, autoimunitní protokol si dokáže velmi dobře posvítit na každou kategorii potravin (příště se zaměříme na mléčné výrobky). Má k tomu ale vážný důvod! Zmíněné potraviny nebudou působit problémy každému, to je jasné. Platí ale, že náš organismus je v současné době a kvůli stále větší přítomnosti toxinů všude kolem nás (a v nás) stále citlivější. Proto doufám, že se díky těmto informacím začnete na to, co jíte, dívat v novém světle. A třeba začnete experimentovat, hledat více informací a zkoušet nové recepty. Zdraví máme jenom jedno, a jakmile si je zničíme, bude těžké to napravit.

 

 

 

 

 

 

Never stop hunting for good vibes!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I. díl článku - tuky, bílkoviny, vláknina

III. díl článku - mléčné výrobky

 

 

 

 

 

[1] Sarah Ballantyne, The Paleo Approach, Victory Belt Publishing Inc., 2013

[2] Terry Wahls, MD. Eve Adamson. The Wahls Protocol: A radical new way to treat all chronic autoimmune conditions using Paleo principles. A Penguin Random House Company, 2014

Please reload

PROGRAM AMAZON ASSOCIATES

Své stránky provozuji čistě ve volném čase jako svůj koníček, nejsou komerční, ani výdělečné. Program Amazon Associates mi umožňuje nejen uvést zde konkrétní odkazy, ale zároveň mi při koupi produktů přes daný link je na účet připsáno drobné procento z prodeje (cena produktu pro vás zůstává stejná). Díky programu mě můžete touto formou podpořit. Mohu vás ujistit, že uvádím pouze produkty a knihy, které považuji za kvalitní. Filozofii o tom, proč jsem produkty a knížky zařadila na blog najdete zde. Děkuji za pochopení!