Please reload

Endo… jak žít s bolestí

12/04/2016

aneb Jak mi autoimunitní paleo pomohlo zbavit se strachu
 

 Záludná endometrióza

 

Endo… co? Endometrióza. Těm z vás, kterým to slovo něco říká, asi nemusím nic moc víc vysvětlovat. Znáte to. Ochromující menstruační bolesti, nepravidelný cyklus, bolesti prsou, ovulační bolest, píchání v podbříšku či krvácení kdykoliv během cyklu, bolest a krvácení při sexu, potravinové nesnášenlivosti a neustálé zažívací problémy, boj s neplodností, obrovský psychický nápor… A předpokládám, že každá další žena, která tímto onemocněním trpí, by přidala řadu dalších příznaků. Co ženský organismus, to další možnost projevů nemoci.

 

Endometrióza je onemocnění, které postihuje asi 1 z 10 žen, projevuje se především obrovskými bolestmi a je jednou z hlavních příčin neplodnosti. Existuje více teorií o příčinách jejího vzniku. Nemoc spočívá v tom, že tkáň vystýlající dělohu (endometrium) se nachází jinde v břišní dutině (např. na vaječnících, močovém měchýři či střevech, břišní stěně apod.). Tato tkáň se chová stejně jako výstelka dělohy: během cyklu postupně zbytňuje  a připravuje se na těhotenství, a pokud se v ní neuhnízdí oplodněné vajíčko, tkáň se v rámci menstruace rozloží, krvácí a snaží se dostat z těla ven. Jelikož se ale endometrium nachází na špatných místech, ven z těla se nedostane, a v podstatě jen způsobuje extrémně bolestivé vnitřní krvácení, které s sebou přináší nezdravý zánět v celé oblasti.

 

 

Kdyby toho nebylo málo

 

Další komplikace přichází s tím, jak se tkáň postupem času hojí. Jelikož předtím krvácela, tkáň se při hojení jizví, tuhne a ztrácí na pružnosti. Další obvyklou komplikací jsou tzv. srůsty, kdy tkáň v ložisku při hojení zaintegruje i okolní tkáně, a orgány (například vaječník a střevo) k sobě přirostou. Toto všechno způsobuje další bolesti při výraznějším pohybu či například při sexu. Dále to vede k menší pravděpodobnosti otěhotnění, či naopak k větší pravděpodobnosti nebezpečného mimoděložního těhotenství.

 

Endo prostě znamená bolest

 

Abych to shrnula, ženy trpící endometriózou musí bojovat především s ochromujícími chronickými bolestmi a problémy s neplodností. Naději na „vyléčení“ mají mizivou a rozhodně jim není co závidět. (O tom, jak se mi i přesto daří zvládat menstruaci bez ibuprofenu, píšu v dalším článku.)

 

Pokud byste se o nemoci chtěli dozvědět víc, přečtěte si o prvním dokumentárním filmu, který je endometrióze věnován.

 

Co na to konvenční medicína?

 

V rámci konvenční medicíny vypadá „léčba“ asi takto: Gynekolog vám při zmínce o problémech s cyklem řekne, že na bolest zabere ibuprofen nebo Algifen, a cyklus se dá lehce upravit hormonální antikoncepcí. Endometrióza není jistá prakticky nikdy, dokud se vám doktor do břicha nepodívá, tzn. provede laparoskopickou operaci. Pokud ložiska endo najde, ihned vám je vypálí a odstraní případné srůsty. Běžným „doplňkem“ laparoskopické operace je nasazení šestiměsíční hormonální léčby. Pak vám doktor ještě oznámí, že byste pokud možno měla co nejdříve otěhotnět.

 

Není to tak jednoduché

 

Zní to všechno logicky, bez nějakých velkých váhání či emocí. Moje osobní zkušenost (a zkušenost miliónů žen po celém světě) je ovšem jiná. Z endo se stal dlouhý boj (a věřte mi, že dlouho jsem byla dost ztracená.) Začíná to už tím, že žádná dívka, když dostane poprvé menstruaci, vlastně neví, co je „normální“. Nemá prostě srovnání. Dnešní společnost menstruační bolesti považuje za běžnou věc, takže se to „neřeší“. Další související problémy typu zažívání nebo bolestivý sex, na to už u gynekologa není čas vůbec. A už vůbec ne, aby se vás doktor ptal na to, jak moc odpočíváte, jestli žijete v neustálém stresu nebo jestli máte dostatek slunečního světla a pohybu na čerstvém vzduchu.

 

Vydala jsem se vlastní cestou – nejdřív dost nesměle

 

Poté, co jsem s neustálými problémy bojovala celé roky a začala jsem se děsit toho, že mi v břiše musí růst nějaký nádor, vyzbrojila jsem se informacemi z internetu (ještě, že mám to štěstí a denně pracuju s angličtinou a dalšími jazyky). Mimo jiné jsem se dočetla, že při prvotním podezření na endometriózu je dobré psát si deník příznaků a sledovat, co se v jaké fázi cyklu děje (lidské tělo je neuvěřitelně složitá spleť akcí a reakcí, do kterých vstupují živiny, hormony a enzymy, které se starají o potřebnou rovnováhu a pohodu – není divu, že se tyto procesy nedají lehce zaškatulkovat). Takže jsem se na příští „preventivní“ kontrolu u gynekologa vyzbrojila několika stranami excelové tabulky s celou škálou hrozivých příznaků. A taky slovem „endometrióza“.

 

 V konvenční medicíně na vaše pocity a starosti není čas

 

V ordinaci jsem odevzdala tabulku, na jejíž první stránku se doktor milostivě podíval. Netrpělivě jsem čekala na verdikt, abych už konečně měla klid a aspoň jasno v tom, co že za problém mě kolikrát dokáže tak naprosto dokonale vyřadit z provozu. Závěr z úst doktora zněl: „No, vypadá to na hormonální nerovnováhu. Můžu vám na to dát antikoncepci.“ Ale já po třinácti letech polykání pilulek už další prášky nechtěla. Přestala jsem je brát kvůli bolesti prsou. A za spoustu dalších nepříjemných vedlejších účinků to opravdu nestálo. (Mimochodem, doteď nemám jasno v tom, nakolik mi antikoncepce mé zdravotní problémy zhoršila, nebo dokonce přivodila. A to jsem v té době ještě ani nevěděla, že je prokázáno, že syntetické hormony zvyšují riziko rakoviny.) Nesměle jsem pípla: „A nemůže to být endometrióza?“

 

Odpovědi se mi dostalo zcela klasické. Nejdřív bychom měli vyloučit hormonální nerovnováhu (čti: Dáme vám hormony a ono se to zlepší.) Endometrióza by to mohla být, ale to se nebude vědět, dokud se neprovede operace. Pokud by se operací potvrdila, nastupuje šestiměsíční hormonální léčba. A potom byste měla co nejdřív otěhotnět. Nikoho nezajímalo, jak se vlastně cítím. (Aktualizováno: Endometrióza a adenomyóza mi byly oficiálně diagnostikovány v listopadu 2016 pomocí MRI a v březnu 2017 ještě potvrzena endometrióza 3.-4. stupně laparoskopickou operací.)

 

Na další argumentaci už jsem se nezmohla, doktor se tvářil, jako že už jsem mu zabrala až příliš času na to, co mu nakonec zaplatí pojišťovna. Takže jsem se zvedla a při odchodu se mi hlavou honilo: „Jak je možné, že mi ani neřekl o všech vedlejších účincích a komplikacích? Jak to, že mi ani nevysvětlil, v čem zákrok a hormonální terapie spočívá?“ Musíte pochopit, že zatímco já jsem pro něj byla jen další klientka, která mu dává obživu, pro mě vyřešení záhady, co se to se mnou vlastně děje a proč musím tak trpět, byla prakticky otázka života a smrti. Dnes už naštěstí svému tělu mnohem více rozumím a níže popíšu, jak se mi úspěšně daří s nemocí bojovat. Díky tomu vám teď bez emocí můžu ještě stručně shrnout negativa, která s sebou konvenční přístup přináší.

 

Působí konvenční léčba více škody než užitku?

 

Laparoskopická „léčba“ endometriózy je ve většině případů spjatá přinejmenším s opětovným nástupem potíží (většinou do dvou let) a velmi často bohužel také s dalšími komplikacemi. Stačí si přečíst si pár internetových diskuzí a člověk si rychle uvědomí, že většině žen ani nebylo vysvětleno, jak to je ve skutečnosti s hojením ložisek po jejich vypálení (jizvení a srůsty), a už vůbec ne, jak to je s hormonální terapií (tělo dostane obrovskou dávku syntetických hormonů, jejichž cílem je navodit menopauzu). Pacientkám se většinou jen řekne, že potíže ustanou. Ale proč tomu tak je? Protože organismus obalamutíme a pošleme mu chemické signály, kterými potlačíme jeho přirozenou funkci. Hormonální činnost prakticky deaktivujeme. Něco podobného se děje i v těhotenství, „běžná“ činnost hormonů se zastaví a ženy pocítí ústup nepříjemných potíží (ovšem v tomto případě jde o přirozenou změnu stavu).  Ženy jsou pak nemile překvapené, že do roka či dvou se problémy opět vrátí.

 

 Alternativní přístup

 

Já jsem se rozhodla zvolit jinou cestu (a už teď vás můžu ujistit, že to bylo to nejlepší rozhodnutí!). Po nešťastné návštěvě gynekologa jsem začala hledat o endometrióze více informací. Nejvíce mě uklidnilo, že britské stránky na zvyšování povědomí o endometrióze mimo jiné uváděly, že endo někdy vymizí bez jakéhokoliv zásahu sama. To mě uklidnilo a já se rozhodla vyčkat.

 

Za pár let jsem začala řešit své potravinové intolerance (které, jak jsem zjistila, jsou také průvodním jevem endometriózy) a dostala jsem se k informacím o takzvané paleo stravě, kterou jsem se rozhodla vyzkoušet. A začaly se dít neuvěřitelné věci, které mě dovedly dlouhou cestou až ke klidu a vědomí, že se ten neblahý zdravotní stav dá zvládnout.

 

Paleo/Primal přístup k životu

 

Možná jste o paleo už slyšeli. Jedná se o životní styl, který respektuje naši genetickou výbavu a snaží se náš každodenní život přiblížit tomu, co náš organismus zná díky přírodě a co jej nemate. Velmi často se v souvislosti s paleo objevují mýty, především ten, že „paleo znamená jíst jen maso“ a „paleo se zabývá jen jídlem“. Není tomu tak. Paleo přístup k životu kromě zdravé stravy bohaté na živiny (včetně velkého množství zeleniny) dává obrovský důraz na spánek, pohyb (ideálně na čerstvém vzduchu) či omezení stresu. Na téma paleo se začaly v poslední době objevovat zdroje i v češtině, a proto více podrobností nechám na jiných. Co nás zajímá v souvislosti s hormonální nerovnováhou a endometriózou, je zvláštní verze paleo přístupu k životu zaměřená na zvrácení autoimunitních onemocnění.

 

Autoimunitní paleo protokol (AIP)

 

V poslední době se objevuje stále více studií, které dokazují, že endometrióza je onemocnění, za kterým stojí především hormonální nerovnováha a systémový zánět. Pokud se nám podaří pomoci tělu se s těmito dvěma problémy vypořádat, pomůžeme mu i vypořádat se s endometriózou. Průkopnicí v této oblasti je autorka Sarah Ballantyne, PhD., která ve své obsáhlé knize The Paleo Approach: Reverse Autoimmune Disease and Heal Your Body [1] teorii autoimunitního paleo formulovala, a také v ní velmi podrobně vědecky popsala biologické a chemické pochody, které za tímto protokolem stojí. V následujících odstavcích vám vysvětlím základní principy autoimunitního paleo protokolu. Nejdříve se ale podívejme na to, co to vůbec autoimunitní onemocnění jsou a jak je možné, že jimi lidé v západním světě trpí stále častěji.

 

Když tělo neumí rozpoznat nepřítele

 

Západní medicína v tuto chvíli zná přes stovku autoimunitních onemocnění a neustále objevuje (či nově klasifikuje) nová. Jedná se o onemocnění, která vyplývají z toho, že lidé nemají dostatečně fungující imunitní systém. Jejich imunitní systém je „zmatený“ a neumí správně plnit svou základní funkci – rozpoznat v organismu hrozbu a účinně ji zneškodnit. Při autoimunitním onemocněních organismus začne místo nepřítele napadat své vlastní buňky. Tělo může takto útočit například na kožní buňky (lupénka, alergie, vyrážky), buňky ve štítné žláze (Hashimotova thyroiditida), v kloubech (revmatoidní artritida) nebo v mozku (roztroušená skleróza). Mezi potíže, které se do skupiny „autoimunitní“ v budoucnu s největší pravděpodobností přidají, patří například chronický únavový syndrom, epilepsie, Parkinsonova choroba, schizofrenie, autismus, cukrovka, a ano, uhodli jste správně, i endometrióza. Výzkum zatím není přesně schopen stanovit, proč k autoimunitním onemocnění dochází, ale ví se, že k tomu přispívají následující faktory:

 

  • genetická předurčenost,

  • infekce, podněty přicházející z okolního prostředí, nebo prostě a jednoduše smůla,

  • strava a životní styl.

 

Pokud tedy trpíme podobnými obtížemi, jak ve výše zmiňovaných případech (nebo k nim máme predispozice), musíme se věnovat vlastní imunitě. (To se mimochodem ovšem hodí i pokud takové predispozice nemáme – zvýšená imunita nás chrání před únavou, nachlazeními, střevními chřipkami, depresí a řadou dalších neduhů.)

 

Pečujte o svou imunitu a ona bude pečovat o vás

 

Základním prvkem v boji proti narušené imunitě je náš trávicí systém. Tenké a tlusté střevo zastávají mimořádně důležitou funkci nejen při zpracovávání potravin a vstřebávání živin (jako jsou bílkoviny, tuky a cukry), vitamínů a minerálů. Ty jsou potřeba pro správné fungování stovky procesů v našem organismu. Také ale hrají klíčovou úlohu při ochraně našeho organismu před nežádoucími vetřelci, kteří narušují správné fungování vnitřních pochodů. Stěna střeva a buňky v ní tedy představují mimořádně důležitého strážce našeho imunitního systému.

 

 

Syndrom zvýšené propustnosti střeva

 

Stěna střeva je tvořena jednobuněčnou vrstvou epitelových buněk, které kontrolují, jaké látky se mají ze střeva dostat do krevního oběhu (jako například aminokyseliny, mastné kyseliny, monosacharidy, vitamíny a minerály), a jaké mají zůstat ve střevech a být vyloučeny (toxiny a všechno to, co tělo nedokázalo strávit dostatečně na to, aby to prošlo touto přísnou bariérou). Aby se látky přes tuto bariéru dostaly, musí být co nejmenší (tudíž zcela natrávené z žaludku, a poté v tenkém střevě). Jakmile se látky ocitnou na druhé straně, čekají tam na ně imunitní buňky, které ještě plní dodatečnou ochranu a případné vetřelce zneškodní.

 

Všudypřítomné toxiny a zánět

 

Co se ale děje, pokud tento systém nefunguje? Nežijeme v ideálním světě a výstelka střeva bohužel může být z mnoha důvodů porušena. Mohou ji narušit například:

 

  • špatně stravitelné látky jako je

    • lepek (z obilovin),

    • kasein (z mléčných výrobků),

    • fytáty (z ořechů a semen), 

  • stres,

  • nedostatek spánku,

  • infekce.

 

Střevo potom neplní správně svou funkci a do těla se nám začnou dostávat toxiny a „cizí“ látky. Náš imunitní systém na to okamžitě reaguje tím, že vetřelce začne napadat a zneškodňovat. Pomáhá si při tom zánětem. Zde je potřeba zdůraznit, že zánět za konkrétních okolností a v přiměřeném množství není v zásadě nic špatného, je to přirozená reakce organismu, která zajistí, že se postižené místo zahojí.

 

Autoimunitní reakce

 

Problém nastane ve chvíli, kdy je naše střevo poškozeno natolik, že jím proniká takové množství látek, které imunitní systém už nestíhá zvládat. Odtud je už jen krůček k autoimunitní reakci a dlouhotrvajícímu systémovému zánětu. Ty spustí začarovaný kruh únavy, problémů s potravinami a onemocnění, který je těžké prolomit. Těžké, ale ne nemožné!

 

Ozdravný protokol

 

Lidský organismus má neuvěřitelnou schopnost se léčit a uzdravovat. Příroda nás geneticky naprogramovala tak, abychom přežili i ty nejhorší podmínky. Dnešní uspěchaná doba plná stresu, technologií, chemických látek, léků a průmyslově vyráběných potravin je pro naše tělo obrovská zátěž, se kterou se náš organismus umí vyrovnat stále méně (dokazují to stále se zvyšující statistiky předepisovaných léků). Nemůžeme se potom divit, že nás trápí únava, nadváha či deprese. Abychom tento negativní vývoj obrátili a abychom se zase mohli začít těšit ze života, musíme tělo opět nasměrovat na cestu, kterou pro něj plánovala příroda. Drobnými změnami našeho každodenního života můžeme dosáhnout mílových kroků, co se týče našeho zdraví. To obsahuje následující aspekty:

 

  • kvalitní strava,

  • minimalizace stresu,

  • dostatek spánku (a respektování přirozeného rytmu organismu),

  • přiměřená pohybová aktivita,

  • detox okolního prostředí.

 

 

 

Autoimunitní onemocnění vás nemusí omezovat!

 

Ačkoli jsou tyto oblasti důležité pro zdravý život nás všech, pro lidi s autoimunitním onemocněním je otázka jejich respektování rozhodující pro to, zda se jim jejich onemocnění podaří zvrátit, nebo ne. Jejich organismus je totiž už tak mimořádně křehký a zatěžovaný neustálou autoimunitní reakcí a systémovým zánětem. A je tak potřeba mu vytvořit co nejideálnější podmínky pro to, aby se mohl začít regenerovat. Pokud budete mít své tělo rádi a budete na něj hodní, bude ono hodné na vás!

 

Dobrá práce!

 

Zvládli jste se prokousat řadou informací o imunitě, zánětu a souvisejících onemocněních. V dalších příspěvcích vám podrobněji popíšu jednotlivá výše uvedená témata a zásady, které je v rámci autoimunitního protokolu třeba dodržovat.

 

Můžete se také těšit na článečky o sportování, józe a meditaci nebo detoxikaci vašeho prostředí. A hlavně na spoustu lahodných a výživných receptů!

 

Opatrujte se a dál pracujte na tom, abyste si vždy vyšlapali svou vlastní cestu.

 

 

 

Never stop hunting for good vibes!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[1] Sarah Ballantyne, The Paleo Approach: Reverse Autoimmune Disease, Heal Your Body, Victory Belt Publishing Inc., 2013

Please reload

PROGRAM AMAZON ASSOCIATES

Své stránky provozuji čistě ve volném čase jako svůj koníček, nejsou komerční, ani výdělečné. Program Amazon Associates mi umožňuje nejen uvést zde konkrétní odkazy, ale zároveň mi při koupi produktů přes daný link je na účet připsáno drobné procento z prodeje (cena produktu pro vás zůstává stejná). Díky programu mě můžete touto formou podpořit. Mohu vás ujistit, že uvádím pouze produkty a knihy, které považuji za kvalitní. Filozofii o tom, proč jsem produkty a knížky zařadila na blog najdete zde. Děkuji za pochopení!